SEXSYMBOL...!!!
2. října 2007 v 16:39 | Gee
|
Sexsymbol blogu
AAAAaaaaaaaaaaa tak sem se pos dlouhé době rozhodla udělat soutěž o SEXSYMBOL tohoto blogu. Jsou tady samí klásní a slavní borešci ktereé snad všichni znáte...8-)...Plomiń mazlíšku za tu moji provokaci ,ale když oni jsou plostě sexy a užasní a plostě uuuuuuuuuuuaaaaaaaaaaaaa sexy...!!!...*IN LOVE* ...heh s tím jak na tom sme bych to asi neměla dělat ale budiž stejně seš plo mě nej ty milášku...ale zpět k těmhle sexoušům...:-*...Sice je to hlavně pro holky ,ale byla bych ráda kdyby tady hlasovali i kluci nebojte se stejně se to nidko nedozví...:-):-):-)...Hej ne fakt hlasujte všeci plsky...:-)...přece jen tihle borci si to zaslouží...8-)...Ej asi bych o nich měla přestat po nocích snít i nich asi sní víc holek než hjá že...:-D:-D:-D...nj ale kolik z nícm má asi kluka...heh asi hafec no ale já radši mlčím než se se mnou míša rozejda...:-D:-D:-D
GERARD WAY





FRANKIE IERO





IAN WATKINS





JARED LETO





FRANKY Z NEVADA TAN





T:MO Z NEVADA TAN





Už budu psat...:-D
2. října 2007 v 13:30 | Gee
|
O blogu
Omlouvám se že sem vůbec nepsala ale vůbec sem neměla čásek. Zanedbávám i svůj prvn a v podstatě hlavní bloček...a jako je mi to celkem líto ale co už mám dělat mám toho moc jak ve škole tak doma plostě upa všude...Navíc hafec problémů které neci ani náhodou řešit...Někdo mi prostě hodně ublížil a jsem z toho prostě celá špatná...ale doufám že to tady nějak postavím na nohy myslím že by to jít mohlo...:-):-):-)...Tak papa lovuju všecky :-):-):-):-*:-*:-*
Tak moje foto...:-D
29. srpna 2007 v 2:34 | Gee
|
Proud myšlenek
Ej tak toto máte pro představu te´d vypadám takhle ale nelekněte se mě...:-D...njn mohlo by to být lepší ,ale co mám dělat...Tak to su já...:-)...

A tohle je můj milovenej rockerskej řetízek s přívěškem klásnám teda spíš přívěšek. Hej fakt sem vám ho musela ukázat je klásnej...

Fakt nevím co dělat...:-(
29. srpna 2007 v 2:19 | Gee
|
Proud myšlenek
Poslouchám to nejsmutnější a nejdepresivnější co ve sbírce svých písniček mám. Vynechala jsem snad jen Píseń sebevrahů Gloomy Sunday ta by mi asi moc nepřidala ,ale asi ani neubrala jen bych se bála co se pak bude dít. Slzy mi tečou proudem po tváři a já přemýšlím. Myslím na to že spousta lidí se má hůř než já a já bych měla pomoct spoustě těch lidí. Nevím co má být jako můj cíl jen jeden člověk mi udává světlo v tunelu plném tmy. Ta tma je náš svět. Je to všechna zloba nenávist smutek co nás všechny potká. Je to ta věc co nás drtí. Je to tenhle svět k nikomu není hodný i když k někomu popravdě více k někomu méně.Stále častěji myslím na to že já sem asi chytla tu horší možnost. Ztrácím všechny své jistoty a i když vypadám š´tastně nejsem. Pod image EMO-ROCKERKY a asi taky PUNKERKY Gee se pořád skrývá Terka. Naivní Terka která si myslí ,že a světě nejsou jen svině… Ale te´d už se čím dál víc cítím jako Gee nebo alespoń jiná Terka. Ale prostě Gee je můj nový svět ,svět který chci žít ve které se budu mít snad i možná líp. Mám takovou blbou úvahu která pravděpodobně platí jen u mě. Čím víc brečím tím hůř mi je. Proto se snažím brek omezit tak ,aby se neobjevoval skoro vůbec. Jo no už sem se dozvěděla že ze sebe dělám jen strašnou drsńačku ,ale nemůžu za to že tím trpím. Ale brečet kvůli kravině můžu ,ale kvůli důležité věci sem se přistihla jen málo kdy. Ej kruci já sem si pustila aj hipec no neva. Ej te´d mám krásnou písnišku od Entwine. No pokračuju dál. Chtěla bych se tímto omluvit všem kteří si to přečtou za to že z nich vždycky dostanu co se děje ,ale já o svých problémech nikdy nemluvím. Ale chci vám pomoct…:'-(. A chci tím pomoct i sama sobě. Když poslouchám jak se vede vám a vaše problémy dost se mi zpraví nálada. Omlouvám se hlavně jedné osobě kterou to asi mrzí nejvíc. Ty víš kdo si. Ale i kdyby si tohle nikdo neměl přečíst stejně si myslím že to nepomůže.
Léčba deprese
21. srpna 2007 v 16:32 | Gee
|
Deprese
Deprese zůstává bohužel často nediagnostikovaná (lékaři pátrají více po tělesných chorobách) a nebo je léčená nesprávně (např. nesprávnými léky, nedostatečnými dávkami léků nebo je léčba předčasně ukončena). Optimální léčba deprese se v současné době skládá z kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Farmakoterapie
Díky objevu antidepresiv, je možné deprese velmi úspěšně léčit. Antidepresiva zvyšují koncentrace neurotransmiterů (zejména serotoninu a noradrenalinu) mezi neurony a tak normalizují patologický stav, který je při depresi přítomen. Užívají-li se tak, jak jsou předepsána, k prvnímu zlepšení příznaků deprese může dojít už za 2 - 3 týdny od začátku podávání (právě tyto první 2-3 týdny jsou nejkritičtější z hlediska spolupráce pacienta, protože v tomto období se ještě většinou nedostaví účinek antidepresiv, naopak se ale mohou objevit případné nežádoucí účinky léků). K úplnému vymizení příznaků dojde obvykle za 6 - 12 týdnů od zahájení léčby. K zabránění návratu deprese je ale nutné antidepresiva užívat ještě po dobu dalších 4 - 9 měsíců, i když se pacient již cítí zdráv. U určitých forem depresivních onemocnění, především u periodicky se opakujících depresí, se mohou antidepresiva podávat i delší dobu. Antidepresiva mohou předepisovat i praktičtí lékaři a léčba tohoto onemocnění už není dávno "výsadou" psychiatrů. Psychiatři jsou pochopitelně zapotřebí tam, kde standardní terapie selže.
Dnes se při léčbě deprese používají antidepresiva tzv. vyšších generací (zejména léčiva označovaná jako SSRI - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Tato léčiva jsou bezpečnější než antidepresiva první generace, která se užívala zhruba od 60. let (tzv. tricyklická antidepresiva).
Psychoterapie
Léčbu antidepresivy je účelné doplnit psychoterapií. Dnes se velmi často používá tzv. kognitivně- behaviorální terapie. Tato terapie kombinuje dva postupy - kognitivní (poznávací) terapie se zaměřuje na myšlení pacientů a "opravuje" jejich negativní myšlenky, terapie behaviorální se pak zaměřuje na depresivní jednání pacienta, které se rovněž snaží omezit.
Autor: Anyy
Příčina vzniku deprese
21. srpna 2007 v 16:29 | Gee
|
Deprese
Přesná příčina vzniku deprese zatím není stále známá - známe pouze některé biologické procesy v mozku a faktory, které se mohou na vzniku deprese podílet.
Bylo zjištěno, že za vznikem deprese pravděpodobně stojí nedostatek některých neurotransmiterů v mozku (chemické sloučeniny, pomocí kterých se předává signál z jedné nervové buňky na druhou). Mezi neurotransmitery podílející se na vzniku deprese patří zejména noradrenalin a serotonin, v menší míře pak i dopamin. Léky, které obsah těchto neurotransmiterů v mozku zvyšují, symptomy deprese zlepšují. Zatím se neví, co přesně způsobuje pokles hladin těchto neurotransmiterů.
Mezi faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku deprese patří genetická výbava jedince (u osob, jejichž pokrevní příbuzní trpí depresemi, je větší riziko onemocnění), dlouhodobý stres (vyšší riziko je u osob dlouhodobě stresovaných a především u těch, které nemají možnost tento stav ovlivnit), akutní stresující události (např. úmrtí blízkého člověka, rozvod, propuštění z práce, odchod do důchodu apod.), typ osobnosti (obecně je vyšší riziko onemocnění např. u úzkostných lidí). Na vzniku deprese se může podílet i výchova v rodině (zejména nepřiměřená náročnost a kritičnost rodičů), týrání nebo pohlavní zneužívání v dětství.
Deprese může být ale vyvolána i některými chorobami, např. poškozením či onemocněním mozku (nádory, roztroušená skleróza, demence), některými léky (např. léky proti vysokému krevnímu tlaku, perorální antikoncepce, steroidní hormony atd.) či drogami.
Autor: Anny
Jaké jsou příčiny depresí?
21. srpna 2007 v 16:24 | Gee
|
Deprese
Jaké jsou příčiny onemocnění?
Přesné příčiny tohoto duševního onemocnění nejsou zatím zcela známé, ale lékaři předpokládají, že se jedná o dědičnou poruchu látkové přeměny v mozku. Deprese však může být ale vyvolána i některými vnějšími faktory, nebo dokonce může vzniknout takříkajíc sama od sebe, bez jakýchkoli patrných příčin.Jakou úlohu hrají při vzniku deprese dědičné dispozice nebo naopak zase vnější okolnosti je u každého člověka rozdílné. Většinou se však jedná o smíšenou formu, to znamená, že vinu na onemocnění nesou oba faktory.A podle příčin vzniku, případně původců nemoci dělíme toto časté duševní onemocnění do tří základních skupin: psychogenní, endogenní a somatogenní deprese.

Autor: Anny
Deprese
21. srpna 2007 v 16:22 | Gee
|
Deprese
Epidemie deprese
Každý druhý člověk trpí někdy během svého života závažnými duševními problémy. Podle celosvětových statistik se mezi deseti nejčastějšími zdravotními příčinami invalidity vyskytuje pět z oblasti psychiatrie. A na prvním místě mezi nimi stojí poruchy nálady, zejména deprese.
Způsobuje ji mnoho příčin, například významně stresující životní události, ztráta blízkého člověka či sociálních jistot, tělesné onemocnění, ale i genetické faktory či biochemické změny v mozku.Deprese postihuje lidi z nejrůznějších oblastí života. Mezi slavné lidi trpící depresí patřili i Cézanne, Modigliani, van Gogh, ale i Churchil, Hemingway, Dostojevskij, Kafka či filozofové jako Nietzche či Marx.Není tedy divu, že vědci na celém světě se snaží nalézt takové léky, které by odstranily, nebo alespoň zmírnily symptomy deprese doprovázené úzkostí.
Nejčastější psychická nemoc
Jde o depresi, či jak se také říká "stín na duši" nebo "chmury". Je to stav mysli, který již překračuje rámec ještě normální skleslé nálady. Postižený působí povadle, nepociťuje radost z věcí ani činností, které ho dříve bavily. Ztrácí zájem o své okolí. Současně může klesat i jeho schopnost soustředění, myšlení bývá pomalejší a obtížnější. V hlavě mu utkví pesimistické představy, kolem nichž se potom jeho myšlenky točí stále dokola.Čím silnější je deprese, tím méně postižený vnímá dění ve svém okolí. Hovoříme o emočním útlumu, jakémsi znecitlivění. Objevují se i myšlenky na sebevraždu, které by blízcí nemocného měli v každém případě brát velice vážně.
Deprese je vidět
Duševní skleslost se často odráží i v pacientově vzhledu. Člověk trpící depresí působí obvykle starším dojmem, jeho mimika a gestikulace je totiž omezená, držení těla bývá nachýlené a chůze ztrácí pružnost.Dost často se objevuje i zanedbaný zevnějšek nemocného. Jeho hlas zní obvykle velmi plačtivě.Deprese se však nemusí vždy projevit v duševním stavu postiženého. V některých případech dochází také, nebo dokonce zcela výlučně, k tělesným obtížím, které dávají pacientovi notně "zabrat". Říká se tomu maskovaná nebo skrytá deprese. K typickým obtížím patří tupá nebo bodavá bolest hlavy, poruchy spánku a obtížné usínání, poruchy trávení, dušnost atd.
Autor: Anny
Sebepoškozování, aneb i tak to může vypadat
20. srpna 2007 v 12:51 | Gee
|
Sebepoškozování


fajn lidi už to nebudu komentovat každý si o tom myslíme prostě svý...................................

tenhle clověk to aly myslí vážně
Autor: Anny
Druhy sebepoškozování
20. srpna 2007 v 12:45 | Gee
|
Sebepoškozování
Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a klasifikace.
Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.
Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.
Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.
Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.
Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.
Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.
Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.
Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.
Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické praxi snadné.
Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce, genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.
Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo. Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.
Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých na návykových látkách.
Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede k opakování sebepoškozujícího jednání.
Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.

Autor: Anyy